Modelový příběh z praxe. Tento příběh spojuje několik situací, které s klienty řešíme opakovaně. Nejde o jednu konkrétní rodinu.
Nedělní obědy u nich měly jedno nepsané pravidlo. O penězích se nemluví.
Drželo pět let a fungovalo tak dobře, že o něm ani jeden ze čtyř lidí u stolu nikdy nemluvil.
Manželé kolem šedesáti, majetek v pásmu dvaceti až čtyřiceti milionů korun a dvě dospělé děti. Syn podniká, dcera učí a každý z nich si vybudoval úplně jiný život.
Rodiče začali přemýšlet, jak jednou rodinný majetek předat. Na první schůzku přišli s představou, že nejjednodušší bude rozdělit všechno mezi děti rovným dílem.
Jenže jejich majetek nebyl jen částkou na investičním účtu.
Patřilo do něj portfolio, nemovitosti a také peníze, které před lety vložili do podnikání syna. O těch se od té doby v rodině prakticky nemluvilo.
Dcera o této pomoci věděla. Rodiče zároveň předpokládali, že ji otázka rodinného majetku příliš nezajímá, protože se na něj nikdy neptala.
Teprve při společném rozhovoru zjistili, že to vidí jinak.
Po první schůzce tak bylo jasné, že poměr 50:50 odpovídá jen na část otázky.
Nejdříve jsme potřebovali zjistit, co vlastně chtějí rodiče další generaci předat a jakou roli má jednotlivý majetek v budoucnu plnit.
Nejdřív jsme potřebovali vidět celý obraz
Začali jsme přehledem rodinného majetku.
Investiční portfolio, nemovitosti, další aktiva a také dřívější majetkové přesuny uvnitř rodiny.
Právě u peněz vložených do podnikání syna se rozhovor na chvíli zastavil. Rodiče tuto pomoc vnímali jako podporu v době, kdy začínal podnikat. Nikdy si ale neřekli, jestli ji považují také za součást budoucího majetkového uspořádání rodiny.
A právě tady se ukázalo, proč má smysl řešit předání majetku dříve, než začne rodina připravovat konkrétní právní dokumenty.
Každý může stejnou rodinnou historii vnímat trochu jinak. Z nevyslovených předpokladů se pak mohou časem stát velmi konkrétní očekávání.
Stejně neznamená vždycky spravedlivě
Původní představa byla jednoduchá: každému dítěti polovina.
Jenže obě děti byly v jiné životní situaci, měly jiný vztah k rodinnému majetku a také jiné představy o své budoucnosti.
Proto jsme nezačali dělit jednotlivé fondy, účty nebo nemovitosti.
Nejdříve jsme s rodiči řešili, kolik majetku potřebují oni sami a jak má jejich vlastní finanční situace vypadat v dalších desetiletích.
Teprve kapitál, který nebude potřeba pro jejich vlastní život, mohl dostat dlouhodobější mezigenerační horizont.
Druhá část rozhovoru patřila dětem.
Ne proto, aby rozhodovaly o majetku rodičů. Ale proto, aby rodiče věděli, jak svou budoucnost vidí ony samy.
To změnilo část původních představ.
Majetek jsme nezačali rozdělovat podle účtů
Úkolem nebylo připravit dvě kopie dnešního portfolia.
Potřebovali jsme vytvořit strukturu, která bude dávat smysl rodičům dnes a současně umožní další generaci jednou převzít odpovědnost za majetek s vědomím, proč byl vytvořen a jakou roli měl v rodině plnit.
Investiční část jsme následně upravili podle toho, která část majetku má dál sloužit rodičům a která může mít výrazně delší horizont.
Některé investice zůstaly beze změny. U jiných se změnil horizont nebo struktura tak, aby odpovídaly nově definovanému účelu.
Nejdříve tedy vznikla dohoda o principech. Až z ní bylo možné odvodit konkrétní investiční řešení.
Rodinný dům není jen číslo v tabulce
Samostatnou otázkou byla rodinná nemovitost.
Pro obě děti měla hodnotu, ale pro každé trochu jinou. Právě u podobného majetku proto nestačí znát jeho tržní cenu.
Do rozhodování vstupuje také to, co pro jednotlivé členy rodiny znamená, kdo ho chce jednou využívat, kdo se o něj bude starat a z čeho se bude financovat jeho údržba.
Majetek s emocionální hodnotou proto potřebuje jiný rozhovor než investiční účet.
Investiční plán není totéž co právní řešení
Naším úkolem bylo připravit investiční část tak, aby odpovídala tomu, na čem se rodina shodla, a aby jednotlivá rozhodnutí dávala smysl v kontextu celého majetku.
Konkrétní právní podobu předání následně řeší příslušní odborníci.
Předání majetku dětem totiž není jen investiční otázka. Potkává se v něm investiční strategie, rodinné vztahy, právo i daně. Jeden poradce nemůže a nemá všechny tyto profese nahrazovat.
Jak to vypadá dnes
Rodiče mají jasnější představu o tom, jak má jejich majetek fungovat v dalších letech a co chtějí jednou předat dětem.
Peníze vložené do podnikání syna už nejsou pět let nevysloveným tématem. Dcera ví, jak rodiče o rodinném majetku přemýšlejí, a oba sourozenci měli možnost říct, jak svou budoucnost vidí oni sami.
Také investiční portfolio má jasnější dlouhodobou logiku. Rodina ví, která část kapitálu má sloužit současné generaci a která může mít horizont výrazně delší.
A nedělní obědy?
O penězích se při nich nemluví pokaždé. Už se o nich ale mlčet nemusí.
Co si z toho vzít, pokud plánujete předání majetku
- Začněte přehledem celého rodinného majetku včetně toho, co už bylo mezi generacemi předáno.
- Nejdříve si ujasněte, kolik majetku potřebujete pro vlastní život. Teprve potom řešte, co a jak předat další generaci.
- Stejný podíl nemusí znamenat stejné potřeby. Než začnete majetek dělit, pojmenujte si, čeho chcete předáním dosáhnout.
- Zjistěte, jak svou budoucnost vidí samotné děti. Jejich představa může být jiná, než rodiče očekávají.
- U majetku s emocionální hodnotou počítejte nejen s jeho cenou, ale i s tím, co pro jednotlivé členy rodiny znamená.
- Investiční, právní a daňovou část je potřeba propojit, ale každou z nich by měl řešit odpovídající odborník.
Vaše situace bude jiná, proto se o ní musíme nejdřív bavit.
