Modelový příběh z praxe.Tento příběh spojuje několik situací, které s klienty řešíme opakovaně. Nejde o jednoho konkrétního klienta.
Přinesla si vytištěnou tabulku a položila ji na stůl otočenou k nám. Vedla si ji sedm let. Sloupec s hodnotou investic, sloupec s očekávaným zhodnocením a sloupec s tím, kolik jí zůstane v osmdesáti.
Bylo jí něco přes padesát, za sebou měla úspěšnou kariéru a majetek v pásmu deseti až dvaceti milionů korun. Přibližně za tři roky chtěla výrazně omezit práci.
Do té doby mělo její investování poměrně jednoduchý cíl: kapitál vytvářet a dlouhodobě zhodnocovat. Teď od něj poprvé očekávala něco dalšího. Měl jí začít poskytovat pravidelný příjem.
Její tabulka přitom dávala smysl. Měla ale jednu důležitou slabinu: každý rok počítala se stejným průměrným výnosem.
Trhy se tak nechovají. Dva dlouhodobě podobné průměrné výnosy mohou vést k velmi rozdílnému výsledku podle toho, v jakém pořadí přijdou dobré a horší roky. A právě ve chvíli, kdy z portfolia začnete pravidelně vybírat, začíná být toto pořadí důležité.
Na stole navíc neležela jen tabulka. Klientka měla dvě starší spořicí smlouvy, zaměstnanecké akcie, které během let vyrostly na významnou část jejího majetku, a byt po rodičích.
Otázka proto nakonec nebyla jen: kolik si můžu každý měsíc vybírat?
Potřebovali jsme zjistit, jak má celý její majetek fungovat ve chvíli, kdy už hlavním zdrojem příjmu nebude zaměstnání.
Když se změní úloha portfolia
Nejdřív jsme potřebovali vědět, jak velký pravidelný příjem od majetku očekává. Kolik chce mít k dispozici bez ohledu na aktuální situaci na trzích. Jaká část kapitálu může dál pracovat s dlouhým horizontem. A jak velké kolísání dokáže přijmout ve chvíli, kdy už nebude mít stejný příjem ze zaměstnání.
Investiční horizont totiž odchodem z práce nekončí. U člověka kolem padesáti let může část kapitálu zůstat investovaná dalších třicet let i déle.
Portfolio proto potřebovalo zvládnout dvě věci současně: průběžně poskytovat peníze a zároveň zachovat dlouhodobý růstový potenciál.
Jedna firma tvořila třetinu investičního majetku
Při pohledu na portfolio jsme narazili ještě na jednu podstatnou věc.
Přibližně třetinu investičního majetku tvořily akcie společnosti, ve které klientka dlouhodobě pracovala. Původně menší pozice během let výrazně narostla.
Firmu dobře znala a důvěřovala jí. Z pohledu celého majetku ale vznikla vysoká koncentrace. Její pracovní příjem, kariéra a významná část investičního kapitálu byly navázané na stejnou společnost.
Proto jsme připravili plán postupného snížení této pozice a prostředky začali přesouvat do širšího portfolia. Tempo jsme stanovili dopředu tak, aby rozhodnutí nezávisela na každém čtvrtletním výsledku firmy nebo krátkodobém pohybu ceny jejích akcií.
Kolik může portfolio dlouhodobě vyplácet
Teprve nad upravenou strukturou portfolia jsme mohli začít modelovat budoucí výběry.
Pracovali jsme s různými scénáři vývoje trhu, očekávanou délkou čerpání i možností, že horší období přijde právě v prvních letech.
Klientka proto nedostala jedno číslo, které má platit dalších třicet let bez ohledu na okolnosti. Získala představu o dlouhodobě udržitelné výši výběru a zároveň pravidla, podle kterých se může jeho výše v budoucnu upravovat.
Renta z investičního majetku není jednou provždy stanovená částka. Musí počítat s tím, jak se vyvíjí portfolio, jak dlouho má kapitál vydržet a jak se mění životní situace klienta.
Portfolio se na rentu připravuje ještě před prvním výběrem
Tři roky do plánovaného omezení práce nám daly prostor portfolio měnit postupně.
Část kapitálu, ze které budou přicházet průběžné výběry, potřebuje jinou míru likvidity a rizika než prostředky, které mohou zůstat investované dalších deset, dvacet nebo třicet let.
Proto má smysl začít o rentě přemýšlet ještě v době, kdy člověk stále pracuje a z portfolia žádné peníze nepotřebuje.
Nejde jen o otázku, kolik si jednou budu moci vybírat. Stejně důležité je, odkud budou peníze přicházet a co se bude dít se zbytkem kapitálu.
Co jsme nezměnili jen proto, že to bylo staré
Klientka měla dvě starší spořicí smlouvy. Než jsme rozhodli, co s nimi, nechali jsme si poslat kompletní dokumentaci včetně dodatků.
Jedna už v nové strategii nedávala smysl. Druhá měla garantované podmínky, které byly stále zajímavé, a proto v portfoliu zůstala.
Starší investice jsme neposuzovali podle jejich stáří, ale podle toho, jakou roli mohou plnit v nové strategii.
Jak to vypadá dnes
Do plánovaného omezení kariéry zbývá přibližně rok a půl. Podíl zaměstnaneckých akcií se postupně snižuje podle předem stanoveného plánu a portfolio se přibližuje struktuře, ze které bude možné pravidelně čerpat.
Jednou ročně společně aktualizujeme předpoklady a sledujeme, zda se změnila očekávaná výše výběrů, investiční horizont nebo situace klientky.
Svou původní tabulku má stále.
Jen už v ní nehledá jedno číslo, které jí řekne, co se stane za třicet let. Vedle ní má investiční strategii, která počítá s tím, že během těch třiceti let se bude měnit trh, portfolio i její vlastní život.
Co si z toho vzít, pokud se blíží období čerpání majetku
- O rentě má smysl přemýšlet několik let před prvním výběrem. Portfolio tak můžete upravovat postupně.
- Průměrné očekávané zhodnocení samo o sobě nestačí. Důležité je i pořadí dobrých a horších let, zvlášť na začátku čerpání.
- Odchod z práce neznamená konec investičního horizontu. Část majetku může zůstat investovaná ještě několik desetiletí.
- Před pravidelným čerpáním je důležité zkontrolovat koncentraci rizika. V tomto případě tvořily třetinu investičního majetku akcie jednoho zaměstnavatele.
- Renta nemusí být jedno neměnné číslo. Její výši lze průběžně přizpůsobovat skutečnému vývoji portfolia a situaci klienta.
- Pokud část budoucnosti plánujete v jiné zemi, patří do úvahy i měna, ve které budete čerpat.
